Adres je málo
V dobì vzniku Internetu nikdo neèekal jakou revoluci zpùsobí a kolik
poèítaèù bude k nìmu pøipojeno. Aby dva poèítaèe mohly spolu komunikovat,
musí mít každý z nich adresu. Je to podobné, jako pøi bìžné papírové korespondenci
nebo pøi psaní e-mailù. Chcete-li nìkomu napsat, musíte znát jeho adresu.
Poèet poštovních nebo e-mailových adres není prakticky nijak omezen,
každý mùže mít svou vlastní, ovšem poèet adres poèítaèù v Internetu omezen je.
Pro adresování se totiž používají tzv. IP adresy.
IP adresa je složena ze ètyø osmibitových èísel, každé mùže být tedy
v intervalu od 0 do 255, takže teoretický maximální poèet všech
adres je 256*256*256*256 = 4 294 967 296. Èíslo pøes ètyøi miliardy
se zdá být dostateènì velké a ve skuteènosti zatím dostaèuje, poèet
všech poèítaèù není ještì tak velký. To už ale brzy nemusí být pravda,
právì díky rozvoji chytrých mobilních telefonù a podobných zaøízení.
Problém je ale v tom, že poèítaèe spolu nekomunikují pøímo, ale
zprávy si posílají pøes tzv. routery. Kdyby pøidìlování adres
nemìlo žádnou logiku, musel by si každý router pamatovat pro každou adresu
zvláš, kam má zprávu pro ni dále pøeposlat. To jsou desítky
gigabajtù dat, což bylo v dobì vzniku Internetu jednak naprosto
nemyslitelné a jednak vyhledávání v tak ohromném množství dat by bylo
neuvìøitelnì pomalé, což by se samozøejmì projevilo i v rychlosti
celého Internetu.
Proto byly IP adresy rozdìleny do tzv. tøíd. Tøída adresy se rozlišila
podle nìkolika bitù v jejím prvním bajtu a IP adresa tak byla vlastnì
rozdìlena na tøi èásti. První èást identifikovala tøídu adresy, druhá
èást byla identifikátorem sítì, tzv. Net-ID a tøetí èást urèovala
konkrétní poèítaè v rámci sítì, tzv. Host-ID. Routery zajišovaly
smìrování dat pouze mezi poèítaèi na úrovni Net-ID, tedy napø. servery
sítí rùzných organizací a teprve na tìchto serverech pak bylo
podle èásti Host-ID rozlišit konkrétní poèítaè, pro který je zpráva urèena.
Tím se routerùm znaènì ulehèilo, èást smìrovací práce se rozdistribuovala
na další servery, ale následek byl ten, že každému takovému
serveru byl pøidìlen vždy celý blok adres, minimálnì tedy 256 u tøídy C,
pøestože jich nemuselo být ani tolik potøeba, a tak jich zùstala spousta
nevyužita, ale blokována.
|
Pùvodní tøídy IP adres |
Problém byl i s volbou tøídy adres pro urèitou organizaci, aby byl
poèet adres co nejlépe využit. Adres
tøídy A mùže být jednak pouze 128 a jednak jsou pøíliš velké prakticky
pro jakoukoli organizaci, protože prakticky nikdo nemá 16 milionù poèítaèù.
Tøída C se zase zdála být pøíliš malá s ohledem na možný budoucí rùst,
a proto vìtšina organizací skonèila s adresami tøídy B. Ty byly brzy obsazeny
a tak další organizace se musely spokojit s více adresami tøídy C. I tak
byl poèet adres pro smìrovaèe pøíliš velký (miliony adres tøídy C),
a proto jako èásteèné øešení bylo zavedeno adresování bez rozlišení
tøídy (CIDR, Classless InterDomain Routing), kdy nìkolik adres tøídy C
urèité organizace se routeru jevilo jako jedna adresa a mìl ji uloženu
jako jednu položku smìrovací tabulky. To bylo již na zaèátku 90 let minulého
století a už tehdy se pøedpokládalo, že je to pouze mezikrok k zavedení
delších adres nazývaných IPv6 podle toho, že nejsou složeny ze ètyø,
ale ze šesti bajtù. Zavedení IPv6 se ale neustále oddaluje a problém zùstává,
proto na scénu pøíchází NAT.
Ne každý potøebuje veøejnou adresu
Základním nedostatkem pøidìlování IP adres je skuteènost, že
každému poèítaèi automaticky pøidìluje adresu dostupnou odkudkoli, aèkoli
to v nìkterých aplikacích nemusí být ani žádoucí a zbyteènì se tak nejen
plýtvá adresami, ale vytváøí i bezpeènostní rizika. Pøíkladem mùže
být firemní tiskový server, u kterého není žádný dùvod, aby se k nìmu pøipojoval
nìkdo jiný než zamìstnanec firmy a mùže tak být zneužit nìkým jiným, napøíklad
hackerem k plýtvání se zdroji tiskárny. Také ani nebylo žádoucí, aby
poèítaèe pracovníkù byly veøejnì dostupné, protože by z nich mohly uniknout
informace.
Souèasnì pøipojených poèítaèù je málo
Dalším plýtváním adresami je skuteènost, že právì zapnutých poèítaèù a pøipojených
k síti je mnohem ménì než tìch, které mají pøidìlenou adresu. Právì vypnuté
poèítaèe žádnou adresu nepotøebují, protože stejnì nejsou dostupné. Z tohoto
pohledu je lepším øešením pøiøadit poèítaèùm v rámci sítì lokální veøejnì
nedostupné adresy použitelné pouze pro lokální komunikaci a pouze v pøípadì potøeby
pøidìlit drahocennou veøejnou IP adresu. To ale jednak omezuje možný poèet
pøipojených poèítaèù v daný okamžik a jednak pokud nemá poèítaè
právì veøejnou adresu pøidìlenu, je z venku nedostupný.
Network Address Translation - NAT
Z výše uvedených poznatkù vznikl NAT. Je to jen krátkodobé øešení,
než se podaøí zavést IPv6. Základním principem je, že poèítaèe v rámci
sítì mají pøídìlené neveøejné IP adresy a chtìjí-li komunikovat
s vnìjším svìtem, mohou tak èinit pouze prostøednictvím NAT serveru,
který zajistí pøeložení neveøejné adresy na veøejnou. Rozlišuje se
NAT statický a dynamický. Pøi statickém NATu je pøirazení neveøejných
adres k veøejným v pomìru m:n, kde m=n, m>=1, n>=1 a neøeší to tedy problém poètu adres.
U dynamického NATu je pomìr m:n, kde m>=n, m>=1, n>=1.
Základní vlastností tohoto øešení je, že pøímý pøístup k urèitému poèítaèi v rámci
lokální sítì má pouze NAT server a nikdo jiný z venku tak nemùže NAT server obejít.
To lze považovat za výhodu i nevýhodu.
Výhodou NATu je, že plní vlastnì jednu z funkcí firewallu. Brání nežádoucí
komunikaci z vnìjšku a nemùže tak napøíklad dojít k nechtìnému zahlcení
lokálního poèítaèe, jak ilustruje následující obrázek.
|
NAT plní jednu z funkcí firewallu |
Pøes NAT prochází veškerá komunikace mezi lokální sítí a vnìjším svìtem.
To je naprosto nezbytné, protože lokální adresy nemají ve vnìjším svìtì žádný
význam. V každém paketu dat musí být proveden pøeklad lokální adresy na veøejnou.
Jakákoli nevyžádaná data však není kam doruèit, protože nevzešel-li požadavek
zevnitø sítì, nikdo vnì nezná lokální adresy a taková komunikace je ignorována.
To však porušuje základní princip IP adres, tedy jednoznaèné identifikace pøíjemce,
a základní princip Internetu, tedy øízení komunikace koncovými uzly,
na kterém jsou založeny mnohé služby. NAT totiž dokáže pøekládat pouze
záhlaví paketù, není však schopno pøekládat vlastní datový obsah, což ani
není žádoucí, protože by pak mohlo dojít k poškození dat. Je to logické,
NAT totiž v hierarchii TCP/IP pracuje na vrstvì IP a o nìjaké aplikaèní vrstvì
nemá ani potuchy.
Tyto dvì skuteènosti jsou zdrojem vìtšiny problémù, které NAT pøináší.
NAT vzniklo kvùli úspoøe drahocenných veøejných adres, ale ukázalo se, že mùže
sloužit i k øešení dalších praktických problémù, a proto i s pøíchodem
IPv6 zùstane nejspíše zachováno. Jako pøíklad lze uvést rozdìlení zátìže
na více serverù. Staèí si vzpomenout na velké vyhledávací služby typu Google
vyøizující tak ohromné množství požadavkù, že by na nì žádný existující
poèítaè nestaèil nebo by byl velmi drahý. Proto je použito více serverù, které
jsou ale skryty za jednou IP adresou a požadavky jsou rozdìlovány
podle aktuální zátìže serverù. Této techniky lze použít také ke zvýšení spolehlivosti
serveru, kdy pøi výpadku jednoho mùže být provoz pøesmìrován na záložní server
se stejnou IP adresou, aniž by si toho nìkdo z vnìjšku vùbec všimnul.
Problematické služby
Služby, které využívají nìkterou ze dvou výše uvedených vlastnotí NAT
nemohou principiálnì s NAT fungovat. U nìkterých lze však sjednat
nápravu použitím ALG (Application Level Gateway), tedy jakéhosi prostøedníka,
navrženého speciálnì pro každý protokol, který ví o NAT a je schopen ho
využít a provést napøíklad pøeklad adres i v datovém obsahu paketu. To lze
ale jen za pøedpokladu, že obsah paketu není šifrován. Pokud je obsah šifrován,
není ALG schopen pøeklad provést. A šifrovaných protokolù stále pøibývá,
jak roste nebezpeèí zneužití dat. Šlo by namítnout, že ALG mùže dostat klíè
k dešifrování a opìtovnému zašifrování dat, ale je tu nìkolik problémù:
- snížení výkonu v dùsledku opakovaného dešifrování a šifrování
- NAT a ALG jsou umístìny na serveru dostupném z vnìjšku a v pøípadì úspìšného útoku dojde k odhalení obsahu všech zpráv
- NAT se mùže nacházet i mimo dùvìryhodnou oblast, napøíklad mùže sloužit pro více organizací
Novìjší protokoly však už mohou být na NAT pøipraveny a mohou tedy
šifrování bez problému využívat, protože nevyžadují ALG.
Mezi nejznámìjší problematické služby patøí:
- Služby, které si vymnìòují informace pøi ustavení spojení nebo služby peer-to-peer,
kde se požaduje navázání spojení z vnìjšku bez prostøedníka
- FTP
- Voice over IP (Internetová telefonie): H.323, SIP, MGCP
- RTSP
- RealAudio
- X-Windows
- ICQ pøenos souborù
- SMTP
- Služby, které závisí na urèitém portu, který je v dùsledku omezeného poètu veøejných
IP adres pøesmìrován na jiný
- Služby, u kterých není možné zmìnit obsah paketu z bezpeènostních dùvodù
- IPSEC v režimu AH a ESP
- Kerberos 4 a 5, které obsahují informaci o IP v zašifrovaných tiketech
- SNMP
- Tunelovací služby urèené pro budování Virtuálních Privátních Sítí, tedy sítí provozovaných
na bìžných veøejných sítích, ale vytváøející dojem, že se jedná o uzavøenou soukromou sí
- PPTP
- L2TP
- IP bezpeènostní protokoly
Pomocí ALG lze zpøístupnit tyto známé služby:
- FTP
- DNS
- SMTP
- RealAudio
- H.323
Fungovat i pøes NAT mùže samozøejmì mnohem více služeb, toto jsou pouze nìkteré.
Víte-li o nìjaké známé službì, které funguje nebo naopak nefunguje, napište to
prosím do diskuze k tomuto èlánku. Pomùžete tím ostatním.
Statická IP adresa
Máte-li s NAT problémy, mùžete je obejít aktivací statické veøejné IP adresy.
To samozøejmì nìco stojí, protože je žádoucí, aby ji nemìl každý, nebo
každý ji nepotøebuje a je jich málo. U Eurotelu je aktivaèní poplatek 495 Kè bez DPH (603,90
Kè s DPH) a dále se platí mìsíèní paušál 210 Kè bez DPH (256,20 s DPH).
Pro ty, kteøí si statickou adresu aktivovali pøed 1. 10. 2003 je mìsíèní
paušál pouze 145 Kè bez DPH (176,90 Kè s DPH).
Závìr
Tento èlánek je pouze hrubým nástinem problematiky NAT. Pøesnìjší
informace lze nalézt v technických specifikacích a podobných materiálech,
což pøedstavuje stovky a tisíce stran textu. NAT je v pøípadì nedostatku
adres pouze provizorním øešením a spíše krokem zpìt.
Uvítali bychom, kdyby ètenáøi využívající GPRS do diskuze napsali
své zkušenosti s NAT a které služby bez problému provozují a které zpùsobují
problémy. Bezpochyby to pomùže mnoha lidem i pøi rozhodování, zda pro nì
Data Nonstop ještì pøedstavuje vhodnou službu, nebo je tøeba hledat jinde. Dìkujeme.
|