Únik vodíku se objevil v tzv. ground umbilical carrier plate (GUCP), což je spojovací deska plnícího potrubí, jak je patrné z obrázku.

Zkoumat se bude i příčina vzniku trhliny v ochranné pěně hlavní nádrže raketoplánu, která se ale vytvořila až poté, co byl start odvolán. Nejbližší možný další termín startu je den 30. November 2010 v 4:05 a.m. EST.

Zdá se, že vodíková technologie raketových motorů si začíná vybírat svou daň v podobě náročné údržby zastarávajícího zařízení. USA na ni vsadily, ale její náročnost je jednou z příčin, proč raketoplány končí a není jejich nástupce. Zásobování ISS a doprava posádky tak zůstane již jen v režii klasických raket ruského programu Soyuz, který bez přestání funguje již od 70. let 20. století. Rakety poháněné kerosinem sice nemají takovou nosnost, ale jak se ukazuje, pro udržení kosmického programu je důležitější spíše nenáročnost a spolehlivost koncepce. Od roku 2012 je dokonce plánováno nasazení verze Soyuz ACTS, což je koncepce, která by měla být schopna dosáhnout oběžné dráhy Měsíce a plánuje se i přistávací zařízení. Ani Soyuz ovšem není bezchybný, potýká se například s problémy s elektronikou poté, co byla provedena plná digitalizace palubních přístrojů.