V Gotthardském masívu byly již dva tunely, právě proražený tunel je tak už třetím. První železniční byl uveden do provozu v roce 1882, ale nachází se v nadmořské výšce okolo 1100 metrů a je dlouhý 15 kilometrů. Poblíž něj byl o asi sto let později, v roce 1980, uveden do provozu silniční tunel dlouhý asi 16 kilometrů.

Vzhledem k velké hustotě provozu se začalo uvažovat o stavbě dalšího železničního tunelu, který by byl ovšem položen v nižší nadmořské výšce a bylo by tak možné převážet těžší náklady, protože by nebylo nutné projíždět vysokohorskou krajinou a překonávat velké výškové rozdíly.

Nový železniční tunel tak leží v nadmořské výšce okolo pouhých 500 metrů. To ovšem znamenalo prorazit prakticky celou základnu Gotthardského masívu. Tunel má dva tubusy, každý z nich má průměr okolo 9 metrů. Slavnostní proražení, při kterém se setkali tuneláři z obou konců tunelu, se odehrálo 15. října 2010. V přímém přenosu razící stroj odstranil zbývající asi 1,8 metru silný předěl mezi oběma částmi tunelu a lidé z obou stran se tak mohli vzájemně setkat.

Tunel vzhledem ke své délce prochází různými materiály. Nevyhnuly se mu ani komplikace, kdy jeden razící stroj skončil v závalu. Při stavbě tunelu zahynulo 8 lidí. I to však lze považovat za úspěch, neboť při ražbě prvního železničního tunelu zahynulo okolo 200 osob.

Díky tomuto novému tunelu se železniční cesta přes Gotthardský masív zkrátí asi o hodinu.

Proražení tunelu bylo přenášeno v přímém přenosu švýcarskou televizí a zúčastnil se ho například švýcarský ministr dopravy, který dílo označil za úspěch švýcarského systému přímé demokracie. Připomněl, že mnoho kritiků se domnívalo, že stavba bude nákladnější než se předpokládalo, nebo že se nepodaří vůbec. Nedůvěru se ale podařilo překonat, lidé se v referendu rozhodli pro stavbu a díky tomu se podařilo toto dílo vytvořit. Slavnost sledovali z Lucemburku i představitelé EU, neboť tato stavba je důležitá i pro Evropskou unii pro spojení severní s jižní částí přes neutrální Švýcarsko.